Vánoce z pohledu mého

25.12.2013 00:00

Je ráno, vstávám, oblékám se a vykonávám různé další činnosti, které se obvykle po ránu dělají. Obvykle ovšem nechodím spát o půl čtvrté ráno, abych poté vstával v šest do práce. Mému krátkému spánku předcházelo balení dárků pro děti, pro rodinu, pro známé a také pro klienty Domova.

Dnes totiž není den ledajaký – dnes jsou Vánoce. Je to den plný těšení se, ale zároveň i obav, jak vše dokonale naplánovat, skloubit, zajistit, aby všichni byli spokojení, měli dobrou náladu a v rámci duševní čistoty zůstali tak nějak nad věcí.

Jak tedy takový den na Domově proběhl?

Je něco před osmou a přicházím na Domov. A už je tu první dnešní návštěva. Opatrovnice Evy. Milé popovídání s nutným vyřízením patronských záležitostí. Všichni klienti jsou na nohou a všichni mají tisíc otázek, potřeb, žádostí nebo si chtějí třeba jen popovídat. To je tedy celkem běžná záležitost při střídání služeb pracovníků, ale dnes je to znásobeno očekáváním a zvědavostí jak že to vše bude.

Zodpovězeno nejdůležitější, ostatní musí chvíli počkat. Je potřeba si předat informace mezi pracovníky. Předáno, popřáno si krásných Vánoc a jde se na to. Nezačíná to dobře – konflikt s jednou z klientek. Naštěstí o něco později vše vyřešeno. Přichází vysvětlení mé představy, jak by vše mohlo probíhat, korigované přáními jednotlivých klientů.

 A pokračování opět neprobíhá dle představ. Suroviny a vše potřebné na oběd a večeři se nakoupily den předem, ale na brambory jsme zapomněli. No nic, Jiří se nabízí a jede je koupit. My ostatní zatím obalujeme řízky, chystáme cukroví na stůl, mažeme chlebíčky a k tomu všemu posloucháme vánoční koledy. Nic naplat, je třeba si přiznat, že když je očekávaná návštěva a notabene, když jsou Vánoce, tak člověk se přeci jen trochu více snaží, aby vše vypadalo tak nějak lépe. A tak jsme se více snažili i my a leštili hrníčky, lžičky, skleničky na přípitek a několikrát zkontrolovali, zda je vše opravdu v pořádku.

 

 Postupně odjíždí někteří z klientů ještě domů, a tak s nimi i s těmi, kteří pro ně přijeli, probíhá loučení a přání všeho hezkého.

 Kolem půl desáté další větší návštěva. Přijela pracovnice na mateřské dovolené Gabča s rodinou. Práce přerušena a Gabča „podrobena výslechu“ co a jak nového, jak se má a opětovné přání všeho dobrého při loučení.

Nálada na Domově prozatím dobrá i přes občasná drobná nedorozumění či dohady, jak mezi klienty, nebo i mezi mnou a některým z klientů.

Oběd je lehký, vždyť všude kolem chlebíčky i cukroví, a tak jen česneková polévka. Na všechny padla polední únava, ale je potřeba dodělat bramborový salát, pouklízet po vaření a různé další. Já využívám chvilek k dobalení některých dárků, k řešení patronských a provozních záležitostí.

Bod v plánu: kdyby náhodou byla nuda, zahrajeme si nějakou tu hru na X –boxu, to všechny baví a hned bude srandy kopec. Tak tenhle plán vzal za své, protože hry ne a ne spustit. Ne, že bychom se nudili, ale jeden z klientů chtěl vyzkoušet joystick, a ačkoli to normálně uměl spustit, něco se stalo a prostě to celkově pak nešlo. (Asi zásah vyšší moci či co, protože tuším už další den to šlo úplně normálně.) Nicméně toto zjištění vedlo k nápadu snést z horní klubovny stolní fotbálek dolů a zahrát případně ten. 

Kolem půl třetí přišla má manželka i se všemi našimi třemi dětmi. Rozhodli jsme se totiž (po předchozí domluvě s klienty), že vánoční večeři absolvujeme zde na Domově. Starší Matěj a mladší Léňa toto rozhodnutí přijali s absolutním nadšením a velmi se těšili i na klienty, s nimiž se znají z mnoha předchozích akcí.

Rychlá, jedna či dvě hry fotbálku a už tu byla další návštěva Katka (která dlouhé roky docházela do Domova jako dobrovolnice) s jejími rodiči a vzápětí za nimi přichází pan ředitel Klíče. Dá se říci, že to bylo první zastavení se, kdy jsme si všichni společně sedli, dali kávu, popovídali a čas příjemně plynul. Následovalo opětovné loučení a přání krásných svátků.

Přípravy nabraly vrcholu. Smažily se řízky a chystalo se na stůl.

Plamínek svíčky na věnci plápolal, když zaznělo cinkání skleniček po proneseném přípitku. Eva, Lucie, Marta, Zdeněk, Jiří, manželka Petra, Matěj, Lenka, Michálek a já Pavel jsme zasedli ke stolům a pustili se do jídla.

Znáte zvyk, že by u štědrovečerního stolu měl vždy být nachystán talíř a příbor pro nečekaného hosta? Já tento zvyk znal, ale úplně ho pozapomněl a ani nikdo jiný jej nevzpomněl, a tak pochopitelně nebyl nachystán. Příště si však už určitě vzpomenu, protože zhruba v polovině večeře přišla Lída z podporovaného bydlení, že by s námi ráda povečeřela. Samozřejmě jsme ji neodmítli a naopak byli rádi, že za námi přišla.

Pak se ozvalo cinkání a šli jsme ke stromečku, kde ležela spousta dárků. Mým dítkám svítila očička očekáváním, co to klienti vše dostanou (věděli, že pro ně zde dárky nebudou) a ten lesk v očích byl vidět i u klientů. Jak už to tak bývá, někdo dostal více dárků a někdo méně.

Každý tam však nějaký ten dáreček našel a byly i nějaké, které vůbec klienti nečekali a dostali je od sponzora. Takže si myslím, že panovala všeobecná spokojenost.

Následovalo zkoušení dárků, „chlubení se“, povídání si a to vše za neustálého „uzobávání“ cukrovíčka.

A pak už přišla kolegyně Eva, která tradičně po příchodu pracovníka do služby, byla zavalena desítkami otázek klientů a vystřídala mě, abych se i já s rodinkou spěchal podívat domů, zda i u nás se ten Ježíšek zastavil a nějaké ty dárečky nadělil.  A opravdu se zastavil a bylo to moc krásné.

Je večer, děti jsou uloženy a spí. Manželka usnula při kojení toho nejmenšího a já také poklimbávám. Doléhá na mne únava, ale jsem spokojený. Krásné Vánoce. Bylo moc prima, že jsme jejich část mohli trávit společně s klienty na Domově.

        -Pavel-


 

 

 

© 2008 Všechna práva vyhrazena.

Vytvořeno službou Webnode